Mike Downey je irský filmový producent a aktivista, který v roce 2000 založil nezávislou produkční společnost Film and Music Entertainment (F&ME) se sídlem v Dublinu a Londýně. K dnešnímu dni má na svém kontě více než 100 celovečerních filmů.

Ve své poměrně krátké kariéře filmového producenta spolupracoval s umělci, jako je Peter Greenaway, Agnieszka Hollandová, Julien Temple, Pawel Pawlikowski, Calin Peter Netzer, Andrzej Jakimowski, Juraj Jakubisko, Friðrik Þór Friðriksson, Michel Franco nebo Stephen Daldry, jakož i s mnoha dalšími režiséry z různých koutů Evropy, Jižní Ameriky, Afriky a Indie. Jako filmař pracoval v posledních letech na projektech s legendárními spisovateli, například s Jamesem Ellroyem, nedávno zesnulým Günterem Grassem nebo Thomasem Keneallym (Schindlerův seznam). Rovněž spolupracoval s Colmem Tóibínem, scénáristkou Idy Rebeccou Lenckiewiczovou, zakladatelem a generálním ředitelem mediální skupiny VICE Shanem Smithem a s řadou rozmanitých režisérských osobností, jako jsou Volker Schlöndorff, Mohsen Makhmalbaf a Oliver Hirschbiegel.

Filmy, které Michael Downey produkoval, byly nejen komerčně úspěšné, ale získaly také více než 250 ocenění, a to i na nejvýznamnějších filmových festivalech v Cannes, Berlíně, Torontu, Sundance, San Sebastiánu, Tokiu a na mnoha dalších.

Downey je již téměř 20 let členem rady Evropské filmové akademie. Po šesti letech na pozici místopředsedy byl v roce 2020 zvolen jejím předsedou. Předsednictví zastává spolu s bývalým prezidentem Wimem Wendersem a současnou prezidentkou akademie Agnieszkou Hollandovou. V roce 2006 byl zvolen do rady Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA) a v roce 2008 do jejího filmového výboru. V roce 2020 se opět stal členem rady této akademie. Downey je rovněž správcem White Ribbon Alliance – významné celosvětové organizace, jejímž cílem je snížit míru úmrtnosti dětí při porodu v rozvojovém světě, a spoluzakladatelem a členem správní rady Mezinárodní koalice pro ohrožené filmaře (ICFR), dobročinné nadace, která prosazuje zájmy ohrožených filmových tvůrců z celého světa a solidárně jim pomáhá. Působil ve více než 20 mezinárodních porotách na filmových festivalech po celém světě, včetně Sarajevského filmového festivalu, Mezinárodního filmového festivalu Rio de Janeiro, Mezinárodního filmového festivalu Cottbus, Varšavského mezinárodního filmového festivalu, Istanbulského filmového festivalu, Montrealského mezinárodního filmového festivalu, Filmového festivalu Motovun, Mezinárodního filmového festivalu v Sofii, Transylvánského mezinárodního filmového festivalu, Krakowského mezinárodního filmového festivalu a Mezinárodního filmového festivalu v Záhřebu, na němž byla v roce 2009 prezentována retrospektiva jeho tvorby pod hlavičkou F&ME.

V roce 2014 byl na Mezinárodním filmovém festivalu ve Fort Lauderdale jmenován producentem desetiletí. Ocitl se tak ve společnosti dvou předešlých laureátů Eda Pressmana a Roberta Evanse. Na filmovém festivalu v Praze obdržel v roce 2015 ocenění za svou činnost v roli producenta. Kromě toho obdržel od Prahy v roce 2021 cenu Kristián za celoživotní dílo a v roce 2023 v Reykjavíku cenu za první celoživotní úspěch od islandského filmového průmyslu za svůj příspěvek k mezinárodní kinematografii.

V roce 2020 mu jeho alma mater, Univerzita ve Warwicku, udělila čestný doktorát (D. Litt.) za celoživotní dílo a zásluhy o evropské divadlo a kinematografii. V rámci svého působení v Evropské filmové akademii podporuje spolu s její správní radou zřízení vzdělávací organizace Filmclub, jejímž cílem je přivést kvalitní kinematografii do škol v celé Evropě. Na začátku roku 2022 se Michael Downey stal členem Královské společnosti umění a rovněž byl uveden do americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). V roce 2017 se připojil k Asijské tichomořské kinoakademii poté, co získal cenu za kulturní rozmanitost pod záštitou UNESCO za gruzínský film Dede.

Mezi jeho nejnovější produkce patří albánský film The Rise and Fall of Comrade Zylo, na jehož scénáři se podílel, a snímek The Green Border od Agnieszky Hollandové, který v současné době prochází postprodukcí. Pracuje také na chystaném biografickém snímku o Kafkovi s názvem Franz, jehož režie se ujme A. Hollandová a který se nyní nachází ve fázi předprodukce. Další filmy, na nichž pracoval v postprodukční fázi, zahrnují filmy La Suprema (Kolumbie), Familiar od Calina Petera Netzera (Rumunsko), Hotel Pula (Chorvatsko), Hidden People (Slovinsko), The Song of the Goats (Polsko) a Streetkids United (Nizozemsko). V současnosti se aktivně připravují snímky It All Ends Here od Rajka Grliće (Chorvatsko), LO-FI (Turecko), Gorki Resort (Polsko), The Sun, The Moon and Eleven Stars (Turecko) a Lady D (Albánie), na jejichž se scénářích se také podílel. Nyní píše scenář k filmu If I Were a Boy na motivy románu Hakiho Stermilliho společně s režisérem snímku Fatmirem Kocim.

Ve Spojeném království a Irsku vyšel v říjnu 2022 v nakladatelství Mpress Media/Calm Productions Downeyho literární debut, román Istria Gold. Titul vyjde v září v Chorvatsku a v říjnu v Bulharsku. Další vydání se dostanou na trh v Makedonii a Turecku později v průběhu roku. Jeho část, druhá část trilogie THREE COLOURS ISTRIA, tedy Istria Black, bude zveřejněna v prosinci a závěrečná část, Istria Blue, bude následovat v roce 2024. V průběhu letošního června působí jako hostující autor v Nadaci a centru Ingmara Bergmana ve svém bývalém bydlišti na ostrově Fårö v Baltském moři severovýchodně od Gotlandu.

Žije střídavě mezi Istrií, Dublinem a lokalitami, kde zrovna točí svůj nejnovější film.

Zpět k přehledu panelistů

Margherita Chitiová působí jako distributorka ve společnosti Teodora a jako producentka ve společnosti Palomar. Je rovněž členkou Evropské filmové akademie a v roce 2007 se připojila k Sacher Distribuzione (společnosti založené Nanni Morettiovou) jako vedoucí distribuce. Zároveň působila jako asistentka produkce pro produkční společnosti Luigiho Musiniho a Roberta Cicutta On My Own a Cinemaundici. V roce 2012 se Margherita připojila k Teodora Film Distribuzione jako vedoucí oddělení pro akvizice a televizní prodej. V roce 2021 začala působit u Palomar Produzioni jako vedoucí oddělení mezinárodní produkce pro televizní a kinematografickou tvorbu. Již více než 10 let pracuje jako odbornice v rámci programu Kreativní Evropa v oblasti produkce, distribuce a přístupu na trhy. V dubnu 2018 spoluzaložila organizaci Women in Film, TV & Media Italia a od té doby zasedá v její správní radě.

Zpět k přehledu panelistů

Po dokončení studií režírovala Margje de Koningová 12 let dokumentární pořady pro různé vysílací společnosti.

O dokumentárním filmu také přednášela na Amsterodamské univerzitě.

V srpnu 2004 se stala vedoucí vývoje pro vysílací okno věnované 52minutovým dokumentárním filmům. To zahrnovalo produkci a koprodukci tvůrčích 52minutových dokumentů o současných sociálních, sociálně-kulturních a morálních otázkách se silným zaměřením na lidské příběhy. Tyto snímky se dotýkají témat nizozemské společnosti, ale nechybí v nich ani problematika z dalších míst světa. Od ledna 2005 vede televizní oddělení veřejnoprávní vysílací společnosti IKON a v lednu 2012 se v ní stala vedoucí programového oddělení televizního a rozhlasového vysílání a nových médií. V lednu 2016 se IKON stala součástí vysílací společnosti EO, ve které působí jako vedoucí dokumentárních pořadů EOdocs. V září 2019 z této veřejnoprávní stanice odešla a nastoupila do funkce umělecké ředitelky filmového festivalu Movies That Matter.

Zpět k přehledu panelistů

Od srpna 2008 je Marta Fernandesová vedoucí distribuce a nákupu v Midas Filmes, kde je také členkou týmu dramaturgie, a vedle toho má na starosti tisk a sociální média kina Cinema Ideal, které společnost Midas II Cinemas renovovala a znovu otevřela v roce 2014.

Distribuci filmů se věnuje více než 20 let. Svou kariéru odstartovala ve společnosti Atalanta/Medeia Filmes, kde byla odpovědná za komunikační a marketingové strategie k více než 200 filmům uváděným do filmové distribuce, a rovněž zodpovídala za programovou náplň několika pořadů, besed a festivalů pořádaných v kinech sítě Medea, stejně jako filmového festivalu IndieLisboa, jehož byla výkonnou producentkou. Předtím, než vstoupila do filmového průmyslu, pracovala jako novinářka a byla členkou výzkumného týmu Komunikační observatoře Obercom, kde byla autorkou a spoluautorkou několika zpráv s celoevropským významem. Je držitelkou diplomu v oboru mediální studia z Universidade Nova de Lisboa a magisterského titulu v oboru kinematografie. V rámci postgraduálního studia se věnovala kulturnímu managementu a nově vznikajícím diskurzům a kulturám – od kritiků po umění.

Zpět k přehledu panelistů

Axelovi Fjellmanovi je 21 let a studuje politologii a mezinárodní vztahy spolu s čínštinou na Univerzitě v Dublinu. Je z poloviny italského a švédského původu a vyrostl v Bruselu. Od srpna 2023 bude studovat Evropskou filmovou univerzitu v Dánsku. Kinematografii propadl díky projektu 27krát kino, kterého se zúčastnil na filmovém festivalu v Benátkách. V prosinci 2022 byl u slavnostního předávání evropských filmových cen v Reykjavíku a vedl rozhovory s minulými a současnými nominovanými a vítězi Ceny diváků LUX (mimo jiné s Lukasem Dhontou, Rubenem Östlundem a Jasmilou Žbanićovou). V únoru 2023 působil na Berlínském filmovém festivalu jako Kinobetreuer.

Zpět k přehledu panelistů

Po studiu ruštiny na institutu INALCO získala magisterský titul v oboru kulturní politika na Institutu evropských studií na Univerzitě Paris 8. V rámci programu Europa Cinemas měla na starosti zpracovávání studií a filmových recenzí a poté pracovala pro filmové centrum Forum des Images v Paříži. Podílela se také na programové přípravě projektu Ciné Lumière Francouzského institutu ve Spojeném království a na produkci pátého ročníku festivalu televizních seriálů Totally Serialized. Zapálená dramaturgyně Priscilla Gessatiová je propagátorkou umělecké kinematografie a její rozmanitosti. Ve společnosti Potemkine Films koordinovala distribuční a vydavatelskou činnost a později řídila historické kino Le Balzac na Champs Élyseés. Spolu s Joëlem Chapronem je spoluautorkou publikace Principles and Mechanisms of Financing French Cinema a Regulation and Practices of Cinematographic Exploitation, které byly původně určeny pro ruský trh. Nedávno začala pracovat v kulturním středisku l’Entrepôt v Paříži, jehož atypicky pojatý prostor zahrnuje kinosál, hudební sál, uměleckou galerii, restauraci a bar.

Zpět k přehledu panelistů

Jako producent Denis Ivanov stojí za 8 celovečerními filmy a více než 40 krátkometrážními snímky. Jeho film The Triberežírovaný Myroslavem Slabošpyckým vyhrál velkou cenu Týdne kritiky v Cannes za rok 2014 a byl uveden ve více než 40 zemích. Snímek Donbas Sergeje Loznicy získal v Cannes 2018 cenu v kategorii Un Certain Regard za nejlepší režii. Jeho nedávné snímky Rhino (režie Oleh Sencov) z roku 2021 a 107 Mothers od Petera Kerekese byla zařazena do oficiálního výběru Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách.

Zpět k přehledu panelistů

Jeden svět je považován za největší festival dokumentárních filmů o lidských právech na světě. Koná se v Praze a ve více než 30 městech po celém Česku. Na festivalu se promítají dokumentární snímky o lidských právech a o sociálních, politických, environmentálních a mediálních otázkách. Do programu také patří sekce otázek a odpovědí, panelové diskuze, akce virtuální reality, projekty věnující se sociálním dopadům, promítání ve školách a platforma East Doc pro filmový průmysl. Jeden svět distribuuje dokumentární filmy, poskytuje pomoc nově vznikajícím festivalům (např. v Nikaragui, Kostarice nebo Hongkongu), zaměřuje se na osoby se zdravotním postižením a jeho edice se pořádá také v Bruselu (Jeden svět v Bruselu).

Zpět k přehledu panelistů

Katarzyna od roku 2013 pracuje ve společnosti Gutek Film, kde je odpovědná za přípravu a dohled nad celým procesem vydávání všech titulů společnosti, od sestavování a plnění rozpočtu až po celkovou distribuci, marketing a PR strategie pro každý film uváděný na trh. Stála za více než 100 úspěšných kampaní pro tituly, jako je Parasite od Bonga Joon-hoa, The House That Jack Built od Larse von Triera, Portrait of a Lady on Fire od Céline Sciammové, Toni Erdmann od Maren Adeové, Drive My Car od Ryusuke Hamaguchiho, Parallel Mothers od Pedra Almodóvara, C’mon C’mon od Mikea Millse a Triangle of Sadness od Rubena Östlunda. Narodila se v roce 1982 a již 17 let pracuje ve filmovém průmyslu. V současnosti se specializuje na marketingovou a distribuční strategii. Svou kariéru zahájila na Varšavském filmovém festivalu jako vedoucí oddělení služeb pro návštěvníky a později se zaměřila na divadelní distribuci v Mañaně, distribuční společnosti se sídlem ve Varšavě, která se specializuje na latinskoamerickou, asijskou a africkou kinematografii. Kromě dramaturgie a pořádání řady výběrových akcí, jako je Týden španělského filmu, Světový filmový festival Ale Kino a Latinskoamerický filmový festival, utvářela marketingové strategie řady oceňovaných titulů. V roce 2022 vytvořila Katarzyna pro Gutek Film nový festival s názvem Konfrontacje Filmowe(Filmové střety). Na festivalu byl v premiéře uveden exkluzivní výběr nejzajímavějších titulů z nadcházející sezóny, který se promítal ve 24 artových kinech v 18 městech po celém Polsku. Katarzyna je vášnivou zastánkyní artové kinematografie a posledních několik let objevuje nové způsoby propagace titulů určených k promítání v kinosálech. Používá při tom ověřené i neozkoušené metody – spolupráci se značkami, institucemi a jednotlivci i speciální kinoakce – a kombinuje je s moderním, analytickým přístupem založeným na datech.

Zpět k přehledu panelistů

Joan Sala vystudoval audiovizuální komunikaci a je držitelem diplomu v oboru reklamy. Od roku 2008 pracuje pro VOD platformu Filmin, v současné době jako spoluvedoucí pro akvizice, dramaturg a vedoucí editor. V roce 2010 působil Joan jako zástupc ředitele a dramaturg nově vzniklého Filmového festivalu Atlántida Mallorca. Od roku 2020 je kromě toho dramaturgem Ibero-amerického filmového festivalu Huelva a jako vyhledávač talentů spolupracuje s Mezinárodním filmovým festivalem v Gijónu. Působí také jako přednášející na několika univerzitách a filmových školách.

Zpět k přehledu panelistů

Saulė Savanevičiūtė je litevská ambasadorka projektu 27krát kino, která v současné době studuje bakalářský program filozofie na Univerzitě ve Vilniusu a propojuje své filozofické vnímání s obory vizuálních teorií, filozofií kinematografie a feministickými teoriemi. Její široký záběr, v němž se interdisciplinární umělecké postupy snoubí s osobními projekty, ji spolu s profesní zkušeností z mezinárodních kulturních festivalů a institucí současného umění přiměly k hlubšímu zapojení do světa kinematografie. Od okamžiku, co se stala součástí projektu 27krát kino, se Saulė zapojila do dalších filmových festivalů a nepřetržitě spolupracuje s festivalovou sekcí Giornate degli Autori (Benátky, Itálie), festivalem Kino Pavasaris (Vilnius, Litva) a Mezinárodním filmovým festivalem v Reykjavíku (Island).

Zpět k přehledu panelistů

Claudia Tronnierová studovala komparativní náboženství, novodobou německou literaturu, indologii a mediální vědu v německém Marburgu. V 80. letech 20. století psala filmové recenze pro různé sdělovací prostředky a v roce 1990 se stala nezávislou spolupracovnicí Druhé německé televize (ZDF) v Mohuči. Tam začala pracovat v oddělení pro talenty Das kleine Fernsehspiel jako zadavatelka tvorby celovečerních filmů, dokumentárních pořadů a různých experimentálních formátů. V roce 2008 byla jmenována vedoucí tohoto talentového oddělení. Během práce pro ZDF zadala velký počet národních a mezinárodních koprodukcí, včetně několika snímků filmařů z Turecka a Německa, stejně jako tvůrců s kořeny v jiných zemích. Vytvořila program na podporu filmových tvůrců a je spoluzakladatelkou ceny pro ženy režisérky s názvem SI STAR. Od 1. ledna 2021 je vedoucí programové řady Kino, TV a seriály v televizní společnosti Arte. Je rovněž členkou programové konference a odpovídá za koordinaci, výběr a dramaturgii všech fiktivních pořadů vysílaných na stanicích Arte a Arte TV

Zpět k přehledu panelistů

Amitabh Vardhan má rozmanité profesní zkušenosti z několika zemích, včetně Indie, USA, Bulharska, Rumunska, Srbska, Spojeného království a Makedonie. V minulosti se mnohokrát zasloužil o rozvoj řady podniků prostřednictvím inovací, expanze a nových partnerství, například v odvětvích zábavy, spotřebního zboží, služeb, pohostinství a realit. Účinně vybudoval velké, průřezově fungující týmy, které dovedl k naplnění organizačních cílů, vytvořil vzájemně přínosná strategická spojenectví s různými zúčastněnými stranami a vypracoval účinné marketingové strategie, které vedly ke zvýšení viditelnosti dané značky a k její expanzi. Od roku 2010 je Amitabh ředitelem a výkonným ředitelem společnosti Cine Grand DV. Před tímto datem byl od roku 2003 generálním ředitelem největšího řetězce kin v Indii PVR Cinemas.

Zpět k přehledu panelistů

Od roku 2021 je Matthijs Wouter Knol z Nizozemska generálním ředitelem a ředitelem Evropské filmové akademie. Odpovídá za výkonné řízení, vizi a veškeré související plánování současných a budoucích činností akademie, včetně zcela nových projektů rozvoje publika a filmové výchovy, které jsou všechny spojeny s každoročním pořádáním Měsíce evropského filmu a udílení Evropských filmových cen.

Zpět k přehledu panelistů

V roce 2003 začala Maria Silvia Gattová pracovat v programu Evropské komise MEDIA, který se zabýval hodnocením programu MEDIA+ a podporou distribuce.

Po návratu ze zahraničí dohlíží od roku 2019 na provádění dílčího programu MEDIA na období 2021–2027 a definuje politiku evropského filmového dědictví.

Zpět k přehledu panelistů

Fatima Djoumerová začala pracovat pro Europa Cinemas v roce 1993 jako vedoucí oddělení mezinárodních vztahů a akcí. V rámci sítě organizovala konference, programy na rozvoj publika a inovační laboratoře. Podílela se také na vývoji značky Europa Cinemas. Europa Cinemas je síť kin, která podporuje šíření evropských filmů mimo jejich zemi původu a činnosti zaměřené na rozvoj publika. Zejména chce probudit zájem mladých diváků o evropské filmy.

Zpět k přehledu panelistů